Zeolit je poměrně hojně rozšířený nerost, jehož původ sahá až do období vzdáleného několik milionů let. Největší naleziště jsou ukryta v různých částech světových oceánů, těží se však i na pevnině. Česká republika je na jeho výskyt poměrně chudá a tak jej dovážíme z východního Slovenska, z Francie, ze Španělska, nebo ze zámoří. I přesto je jeho cena velmi nízká vzhledem k tomu, co dokáže. Uplatní se totiž ve stavebním průmyslu, v zemědělství, v úpravnách vody a samozřejmě i v domácnostech. Výborně pohlcuje zápach a nežádoucí chemické látky a u nás jej znají především majitelé bazénů.
Filtruje nadvakrát – říká se mu „zázračný nerost“ a jistě ne náhodou. Jednou z nejčastějších možností, jak jeho vlastností využít, je filtrování bazénů. Může totiž zcela nahradit křemičitý písek a navíc poskytuje naprosto unikátní službu pohlcování odpadních dusíkatých chemických látek. Mezi nimi nejčastěji dusičnany, dusitany a amoniak. Uvnitř nerostu se nachází ionty minerálních prvků draslíku, hořčíku, vápníku a některých dalších, které se do vody uvolňují, obohacují ji, zatímco toxické látky se uvnitř zeolitu zachycují. Je to nejjednodušší a nejlevnější způsob odstranění amoniaku v bazénech, navíc naprosto netoxický. Zároveň se tím šetří desinfekční prostředky bazénové chemie. Koncentrace amoniaku ve vodě stoupá s četností využívání nádrže na koupání, někteří lidé se domnívají, že tato látka je pouze součástí moči a neuvědomují si, že jej vylučují i potní žlázy po celém těle.
Dá se znovu použít – zeolit instalovaný jako filtrační médium v bazénové filtraci musí mít velmi jemnou zrnitost, přibližně v rozmezí jednoho až dvou a půl milimetru. Zrnka musí mít ostré hrany, jinak by se nečistoty nemohly mezi nimi zachytit. Po určité době se však vnější hrany obrousí natolik, že ztratí svou původní schopnost, a musí se vyměnit. To však neznamená původní náplň vyhodit mezi odpadky, po propláchnutí ji lze využít v akváriu, v zahradním jezírku, v domácnosti jako pohlcovač zápachu a vlhkosti nebo jako součást zahradní zeminy. Jeho původní schopnosti iontové výměny a vnitřní struktury mikroskopických dutinek zůstávají zachovány mnoho let.