Jak se říká v naší malé české kotlině v srdci Evropy – co Čech, to politik. Je obdivuhodné, kolik názorů se objeví mezi prostým lidem, objeví-li se na světě nějaká zpravodajská bomba, kterou je třeba vyřešit a přispět tak svou troškou na toho pomyslného mlýna, který umele na onu zpravodajskou bombu nějaké řešení. Běžný občan se smyslem pro humor určitě nebude litovat, přijde-li si poslechnout nějaký ten nápad na řešení krize do vybrané útulné hospůdky, ve které sedí výkvět společnosti, který se skládá z členů pracující třídy, kteří povětšinou sedí ve své pracovním oděvu, špínou za nehty a ošetřují své tělo po těžkém dni (ne)jednou sklenkou dobrého piva. A že je možno takových hospůdek v naší vlasti najít pořádnou spoustu. Jak bylo řečeno – nemožná řešení situací na počkání, ta zázračná do dvou dnů.
Jak je potom ale smutné zjištění, konají-li se volby do Poslanecké sněmovny, Senátu nebo volby komunální a sledujeme volební výsledky. Na obrazovkách se objeví volební účast a my se dozvíme, že volební účast je něco okolo 50-ti %. Je tedy k zamyšlení, kdo vůbec k volbám chodí podporovat strany s programem srdcí svých voličů? Buď k volbám chodí jen ten výkvět společnosti z českých hospůdek a restaurací nebo naopak ti lidé, kteří mají svůj názor, ale nechodí se svými nápady chlubit mezi společnost.
A teď vážně. Je to opravdu velmi smutný fakt, že lidé berou volby na lehkou váhu. Přitom jedním ze základů demokracie je společná politika, tedy možnost projevit svůj názor má každý. Obyčejný občan tedy cestou voleného zástupce. Tento princip bohužel občanům naší země není v mnoha případech znám, nechávají to tzv. na jiných, ať to nějak zařídí. Případně k volbám nejdou vůbec s nápadem, že jejich hlas propadne. Jejich neznalost pak posiluje moc některých stran, mezi kterým jsou hlasy nevolících podle platných volebních pravidel přepočítávány. Zajímejme se o politiku, jde přece i o nás.