Každá špatná vlastnost by nám měla otvírat dveře a ne je zavírat. Měli bychom všechno zlé, co nám ve skutečnosti nijak nepomáhá obracet v náš prospěch, ale zároveň brát ohledy na ostatní. Neubližovat a přát. Ne vždy je to lehké. Ale s pevnou vůlí, vlastními sny a pílí to není nemožné.
Závist je chorobná žárlivost, která je příčinou konfliktů. Neumíme ji využívat v náš prospěch. Neumíme ji využít k tomu, aby nás motivovala a posouvala blíže k lepším výsledkům. Necháváme ji nás užírat tím, kolik toho mají naši sousedé a kolik toho máme my oproti nim.
A komu my nejčastěji závidíme?
Snobům. Proč? Protože mají to, co nemáme my a mnohdy ani nedřely tolik a tak si svůj majetek, peníze a slávu jednoduše nezaslouží. A co takhle jim přát a nestresovat se tím, že my jsme chudší a přitom děláme práci, která nás nebaví od rána do večera a nemáme čas na to, co máme rádi? Co takhle si zkusit vydělávat tím, co nám jde a co nás baví? Můžeme být spokojenější a to i bez tolika peněz, které nám může kdekdo odcizit a kterých si vlastně ani nemusíme stihnout užít.
Ale funguje to i naopak. Jedni sledují, kdo se má lépe a jiní zase, kdo se má hůř.
Vyvolání závisti a následný příslib ukojení je jedna z forem manipulace. Využívá se například v politice, ale samozřejmě bez výjimky v běžném životě. Také reklamy nám běžně pletou hlavu svými reklamními sděleními a my se necháváme zlákat “lepšími zítřky” v naději na lepší život.
V první řadě si musíme uvědomit, že život není spravedlivý a že všechno, stejně jako například peníze můžeme zdědit. Ne každý pracuje tak tvrdě, aby si zasloužil všechno to, co má, ale je to jen otázka vlastního štěstí, protože to je to, co do závisti vkládáme a co si necháváme brát.
Smiřme se s tím a přehodnoťme naši vlastní práci. Nebylo by lepší ji změnit, pokud nejsme spokojeni? Nebylo by lepší řídit se vlastními pocity a srdcem než majetkem souseda? Je to náš život, tak z něj smíme vytřískat maximum. A také můžeme ovládat všechny naše zbraně k vlastnímu prospěchu. Vždyť pro ten byly stvořeny.